Už jste si někdy položili následující otázky: Co pro mě znamená můj hlas? Co vyjadřuji svým hlasem? Co naopak nevyjadřuji, skrývám? Jestli ne, tak to zkuste a budete překvapeni co objevíte.
K čemu hlas v životě používám?
Od narození ho používám k vyjádření svých potřeb. Pro dítě je to pocit hladu a potřeba jídla, pocit tepla/chladu, pocit bezpečí, pocit lásky a přijetí. Později se učím objevovat a rozvíjet různé zvuky, mnohem později řeč. Učím se skrze napodobování okolí a zkoumání, rozvíjení objeveného. Dále používám hlas pro komunikaci s okolím a vyjadřování pocitů a požadavků, toho co chci. V této fázi kolem 1-2 roku věku, doplňuji zvuky o gesta a řeč těla, ukazuji na předměty, které chci např. chci borůvky, řeknu „I“ a ukážu rukou, můj projev je naprosto přirozený a autentický. Co stane, že v dospělosti to již není samozřejmé?
Hlas je dar, který máme od narození.
Komunikuji skrze řeč
Pro zvládnutí řeči, se skrze zvuky dopracovávám k hláskám a slabikám (samohláskám a souhláskám), které kombinuji (ma ma, ba ba, ta ta, de de) a vytvářím první slůvka. Tím, že se učím jazyk, začínám tvořit svojí mysl a myslet ve slovech a obrazech. Do té doby „myslím“, respektive vnímám v pocitech. Hlavně skrze pocity ostatních blízkých osob (matky, otce a dalších). Ty nasávám, zrcadlím a vyjadřuji. To, co komunikuji navenek jsou pak často pocity rodičů a okolí, aby měli možnost je uvidět, uvědomit si je a přijmout je u sebe. Postupně začínám spojovat slabiky ve slova a slova ve věty.
Slova a věty jsou shluky vibrací, frekvencí, které na nás působí jak na vědomé, tak na podvědomé úrovni. Každá hláska má svojí energii, vibraci a frekvenci.
K větám přidávám určitou intonaci, hlasitost, dynamiku, důraz. Jako dítě to dělám zcela přirozeně a do svého projevu zapojuji tělo, emoce, říkám co si myslím, nehodnotím se. Toto vše činí mojí komunikaci jasnější a autentičtější.
Přirozený projev mizí a převládá touha být přijat
Vlivem školy, výchovy a společnosti přirozený projev mizí a my sami si nasazujeme masky, abychom byli přijati, milováni a splnili očekávání druhých. Za to platíme ztrátou své autenticity, spokojenosti a radosti ze života. Jen si vzpomeňte na situaci, kdy jste měli z něčeho radost a tuto radost jste přirozeně projevovali, ale vaše okolí to nepřijímalo. Možná jste slyšeli některou z těchto vět: "Buď zticha, mě bolí hlava. Nezpívej, nedá se to poslouchat. Ty máš, ale divný hlas, když se směješ. Nekřič, apod."
Potom se to samé okolí za několik let diví: "No tak, vymáčkni se, řekni něco. Mluv nahlas, není ti rozumět. Zpíváš hrozně potichu. Proč si takový suchar a nesměješ se? S tímto projevem to daleko nedotáhneš." Je vám to povědomé? Při potlačení sebe sama nelze žít radostný svobodný život, kde se vyjadřuji pravdivě a sebevědomě.
Jaký chci život žít, taková slova chci volit?
Slova jaká slyším, používám a volím, vyvolávají určité myšlenky, pocity, emoce. Toto dohromady tvoří moje přesvědčení, vzorce myšlení, cítění, chování. Tímto tvořím svůj život. Skrze jazyk, slova. Je důležité si vybírat slova a jazyk podporující život a lásku, inspirující a nikoliv nepodporující, destruktivní. Chcete žít inspirující život nebo destruktivní? Je to na vás. Každý jsme zodpovědný za svůj život.
Už jste to slyšeli? „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně“ (Jan 1,1-3). Já bych doplnil, že na počátku toho slova byl zvuk, vibrace, vlna, frekvence. To je i podstatou celého vesmíru.
Proč tedy pracovat s hlasem?
Aby se naše komunikace stala opět přirozená, spontánní, radostná, autentická a sebevědomá, tím jsme pak žili svůj život svobodně v jeho plném potenciálu.
Užívejte života a važte svá slova.
Jaroslav Miškovský